Nebešťanka
On jim vyprávěl a oni mu naslouchali. Tu sklonili se před ním na znak úcty.
Vtom ji zřel. Vztyčenou, dívající se mu přímo do očí. Samu, nikterý náznak společníka.
I pravil k ní: „Což ty nikomu nepatříš? Ni žádnému muži?“
I ona pravila k němu: „ Patřím sama sobě!“ Obklopena září mystérií pokračovala: „ Patřím tomu muži, jež sám zemře, abych já mohla žít!“
„Ztrestej ji! Tu troufalou. Pane.“ Tak volal dav.
On s úsměvem zářícím poklekl před ní řka: Ó, paní má, tys posvátná!“
I muži hlavami kroutící se ohlédli, myslící na své ženy, jež za své otrokyně měli, doma poslušné zanechali, hanbou před ním do země se propadali ...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
